Petr Daněček

Moderní kultivary rajčat jak je známe ze supermarketů jsou mnohem pevnější a trvanlivější než tradiční odrůdy, ale jejich chuť nestojí za moc. Víme, že chuť potravin je dána kombinací chutí a vůní působících na chuťové a čichové receptory. U rajčat jsou to cukry a kyseliny, aktivující chuťové receptory, a řada těkavých látek, které aktivují čichové receptory. Pro dobrý dojem z rajčat (a z jídla obecně) jsou nutné zejména vonné látky. Například je známo, že se chuť negativně změní po odstranění určitých karoteonidů a že obsah vonných látek se negativně mění zpracováním po sklizni, například schlazením. Avšak i když jsou moderní odrůdy sklizeny až po úplném dozrání, jejich chuť stále nesnese srovnání s tradičními rajčaty. Vonné složky se v plodech nacházejí jen v pico- až nanomolárních koncentracích a jsou proto extrémně náročné na kvantifikaci. Většina šlechtitelských programů se proto přirozeně soustřeďovala na výnos, odolnost proti nemocem, pevnost plodů a vnější vzhled. Protože vyhodnocování chuti a obsahu vonných složek je drahé, šlechtěním postupně došlo k jejich ztrátě. Budeme-li chtít vrátit rajčatům ztracenou chuť, bude potřeba tyto složky identifikovat a pochopit které a proč byly křížením ztraceny.

Marian Novotný

Lidský genom byl poprvé posán již v roce 2000, ale nové technologie sekvenování nám umožňují stále detailnější pohled na jeho stavbu a především variabilitu. V letošním roce byla publikována analýza více než 60 000 exomů – protein-kódujících úseků DNA z lidí velmi pestrého původu – od bílých Američanů, přes Afričany až po Japonce (Lek et al., 2016). Analýza je výsledkem práce the Exome Aggregation Consortium (ExAC). ExAC studoval řádově více exomů než dřívějsí rozsáhlé studie (např. The 1000 Genomes Project Consortium, 2015), a proto mohl odhalit mnoho detailů především o variabilitě, které dřívější studie nebyly schopné zachytit.